Německý zákon obecně zakazuje zabíjení teplokrevných zvířat bez omráčení1)Tierschutzgesetz [TierSchG] [Animal Welfare Act], 18.května 2006, Bundesgesetzblatt [BGBl.] [Spolková sbírka zákonů] I při 1206, 1313, § 4a odst. 1, http://www.gesetze-im-internet.de/tierschg/TierSchG.pdf  . Výjimka pro porážku bez omráčení povolení může být udělena, pokud jsou splněny tyto dva základní požadavky: (1) žadatel je členem skupiny osob, které spojuje společný náboženského přesvědčení a má závazná pravidla vyžadující porážky bez omráčení (rituální porážky), nebo zakazující konzumaci zvířecího masa není-li poražena tímto způsobem; a (2) porážení bez omráčení je nutné, aby vyhovovaly potřebám jednotlivých členů této místní náboženské komunity v Německu2)Id. § 4a, pro. 2 ne. 2. „Nezbytný“ znamená, že povolení nebude uděleno, pokud existují i jiné způsoby, které vyhovují potřebám této specifické místní náboženské komunity, například omráčením elektřinou místo porážky bez omráčení3)Verwaltungsgerichtshof Bayern [VGH Bayern] [Vrchní správní soud Bavaria] 22.července 2011, návod k použití ne. 09 BV 09,2892, odst. 46, https://openjur.de/u/492547.html. Obecně omráčení elektřinou není povoleno pro porážku v rámci výkonu náboženské svobody a ochranu zvířat musí být stanoveno případ od případu4)Ústavní soud, 15. ledna, 2002, Docket číslo 1 BvR 1783-1799, ECLI DE:. Ústavní soud: 2002: rs20020115.1bvr178399, para. 49, http://www.bverfg.de/e/rs20020115_1bvr178399 en.html.

Žádost o povolení musí být podána u příslušného státního orgánu5)Zákon na ochranu zvířatt § 4a, odst. 2, č. 2.. Kromě toho je povolení bude poskytnuta pouze v případě, že žadatel splňuje nezbytnou úroveň odborné způsobilosti pro porážku zvířat, doloženou osvědčením o způsobilosti6)Zákon na ochranu zvířat [TierSchlV] [Slaughter Animal Welfare regulace] z 20. prosince 2012, BGBl. I v 2982, § 4, http://www.gesetze-im-internet.de/tierschlv_2013/TierSchlV.pdf .

Vývoz zvířat, která byla usmrcena bez omráčení, je zakázáno. Zákon to vysvětluje tím, že povolení porážky bez omráčení, bude uděleno jen pro potřeby náboženských komunit „v rámci oblasti působnosti tohoto zákona“ ( im Geltungsbereich Dieses Gesetzes ), což znamená v Německu 7)Zákon na ochranu zvířat § 4a, odst. 2, č. 2..

Otázka rituálních porážek v Německu je citlivou součástí historie a politiky. Ještě v období mezi světovými válkami zákony rituální porážky nijak významně neřešily. V té době se týkaly výhradně židovské části obyvatel. Po převzetí moci v Německu Národními socialisty, však došlo ve snaze diskriminovat židy, k postupnému zákazu rituálních porážek ve všech státech. Adolf Hitler a někteří další významní nacisté8)Arnold Arluke; Clinton Sanders (1996). Regarding Animals. Temple University Press. p. 132. ISBN 1-56639-441-4.byli nadšenými ochránci přírody a zvířat9)Thomas R. DeGregori (2002). Bountiful Harvest: Technology, Food Safety, and the Environment. Cato Institute. p. 153. ISBN 1-930865-31-7.,10)Robert Proctor (1999). The Nazi War on Cancer. Princeton University Press. p. 5. ISBN 0-691-07051-2. Heinrich Himmler se snažil prosadit zákaz lovu zvířat11)Martin Kitchen (2006). A History of Modern Germany, 1800-2000. Blackwell Publishing. p. 278. ISBN 1-4051-0040-0. Hermann Göring byl známý milovník zvířat a ochránce přírody12)Seymour Rossel (1992). The Holocaust: The World and the Jews, 1933-1945. Behrman House, Inc. p. 79. ISBN 0-87441-526-8, který plnil příkazy Hitlera a staral se aby Němci, kteří porušili nové zákony na ochranu zvířat, byli umístěni do koncentračních táborů. Ve svých osobních denících ministr Německé propagandy Joseph Goebbels popisuje Adolfa Hitlera jako vegetariána, jehož nenávist k  židovských a křesťanských náboženstvím ve velké míře vychází z etického vnímání mezi hodnotou člověka a hodnotou a zvířat; V denících Goebbels také zmiňuje, že po skončení druhé světové války Hitler plánoval zakázat jatka v Německé říši13)Goebbels, Joseph; Louis P. Lochner (trans.) (1993). The Goebbels Diaries. Charter Books. p. 679. ISBN 0-441-29550-9.
Rituální porážky zvířat byly v Německu zakázány v 21. dubna 1933. Dne 9. září 1937, vydalo Ministerstvo vnitra vyhlášku, která stanovuje pravidla pro přepravu zvířat14)Boria Sax (2000). Animals in the Third Reich: Pets, Scapegoats, and the Holocaust. Continuum International Publishing Group. p. 182. ISBN 0-8264-1289-0. V roce 1938 nacisté představil ochranu zvířat jako předmět vyučovat ve veřejných školách a univerzitách v Německu15)Arnold Arluke, Clinton Sanders (1996). Regarding Animals. Temple University Press. p. 137. ISBN 1-56639-441-4. V průběhu války byly v Německu schváleny i další zákony na ochranu přírody. Rozhodnutím vítězných mocností byly všechny zákony prohlášeny za neplatné.
Po skončení druhé světové války bylo rituální zabíjení více či méně tolerováno a spolkové země přijaly zákony, které rituální porážku povolily. V roce 1986 se federální vláda rozhodla nejednotná pravidla sjednotit a začlenit pravidla o porážce do Zákona o ochraně zvířat v § 4a.
K opětovnému plošnému zákazu došlo 15. června 1995, kdy Německý správní soud (FAC) rozhodl, že Islám nezbytně nevyžaduje rituální porážku, jelikož je možné získat potraviny jiným způsobem. Košer porážky však zůstaly zachovány, neboť jsou přímo uvedeny v náboženských pravidlech. Muslimové mohli porážet zvířata výhradně v průběhu svátku oběti. Tento zákaz s poukazem na rozdílnou praxe soudně napadl v Německu žijící turecký řezník Rustem Altinkupe, který se před Ústavním soudem rovněž dovolával ustanovení o rovném zacházení v čl. 3 odst. 1 a 3 Ústavního zákona16)Čl. 3 odst. 1 ústavy obsahuje obecnou doložku o rovném zacházení; Věta 1 art.. 3 odst. 3 zakazuje jakoukoli diskriminaci na základě pohlaví, rodičovství, rasy, jazyka, vlasti a původu, víry nebo náboženských či politických názorů.

Údajné nerovné zacházení s židovskými a muslimskými řezníky vycházelo ze skutečnosti, že německé úřady věřily, že povolení výjimky podle § 4a odst. 2 bodu 2 by mohlo být uděleno pouze příslušníkům náboženských sdružení, jejichž povinná a především nesporná pravidla vyžadovala rituální porážku. . Na rozdíl od homogenní židovské komunity neexistují jednotná pravidla týkající se rituálního zabíjení v islámu, neboť v islámu existují skupiny, které zpochybňují povinný charakter tohoto pravidla. Nebyly tak splněny podmínky stanovené v oddílu 4a.

Dne 15. ledna 2002, rozhodl Německý spolkový ústavní soud17)https://www.bundesverfassungsgericht.de/SharedDocs/Entscheidungen/EN/2002/01/rs20020115_1bvr178399en.html ve prospěch žalobce Rustema Altinkupena, praktikujícího islámské rituální porážky ve svém řeznictví v Giessenu.

Soudní dvůr rozhodl, že odmítnutí udělit povolení k provádění rituálních porážek by ve skutečnosti zakazovalo žadateli vykonávat jeho povolání řezníka, protože jako přísný muslim se žalobce cítí při výkonu povolání vázán náboženskými předpisy Koránu.

Rozhodnutí Ústavního soudu má zásadní význam pro postavení muslimů v Německu. Není divu, že to vyvolalo bouřlivé reakce veřejnosti. Kritika byla vyjádřena těmi, kdo vnímají rozhodnutí soudu jako další krok k prosazení multikulturalismu na místo integrace Muslimů do německé společnosti.

Rozhodnutí bylo rovněž kritizováno spolky na ochranu zvířat před týráním.

Německá spolková asociace veterinářů navrhla 10. července 2008 zákaz porážení zvířat bez předchozího omráčení18)Halal, Kosher Slaughter Unacceptable, say German Vets http://www.dw.de/halal-kosher-slaughter-unacceptable-say-german-vets/a-3474409. Veterinární experti totiž prokázali zjevné utrpení zvířat, která nebyly omráčeny před podříznutím hrdla. Ministr zemědělství Horst Seehofer tento návrh, ale zamítl s odkazem na svobodu náboženských projevů. “Politici nemůžou ignorovat náboženskou svobodu,” řekl v odvolání na to, že Spolkový ústavní zákon přiznává menšinám právo žít podle své víry mezi sebou, pokud jinak dodržují zákony, stejně jako mají právo svobodně vykonávat své vybrané povolání nebo obchod.

Reference   [ + ]